Při své práci s klienty používám řadu nástrojů, které jsem se učil jak od hlav vzdělaných slovutnými universitami, tak těch, které učila sama matka džungle. Z pohledu úspěšnosti práce s klientem není použitý nástroj dle mého soudu příliš relevantní. K pozitivnímu posunu v životě klienta může být sice podmínkou velmi potřebnou a užitečnou, ale nikoliv postačující. Žádná metoda sama o sobě nikoho nezmění. Individuálním koučováním počínaje a běháním po žhavém uhlí konče.
Špatná pověst konstelací?
Učinil jsem zkušenost, že ze všech nástrojů, které používám koluje nejvíc nejasností a fám v případě systemických (většinou rodinných) konstelací. Nechám stranou to, že jako u každé jiné profesionální činnosti záleží na tom, kdo ji vykonává. Kdo narazil v tomto směru na nekvalitní práci, tak často neprávem viní metodu. Nechám stranou také skutečnost, že práce s lidskou psychikou je velmi široká oblast, rozdělená na mnoho podmnožin, kdy zastánci jedné atakují jiné a vzájemně se obviňují z nevědeckosti, či neefektivnosti. Ani s jedním, ani s druhým nic neudělám.
Bert Hellinger
Setkávám se však často s tím, že případní zájemci nemají vůbec představu o tom k čemu jsou systemické konstelace dobré, jak takový workshop probíhá a co od něj můžu čekat. Konstelace jsou poradenskou, sebepoznávací metodou vyvinutou německým psychiatrem Bertem Hellingerem koncem minulého století. Hellinger pozoroval, že mnozí z nás podvědomě na sebe berou destruktivní rodinné vzory, jakými jsou úzkosti, deprese, hněv, pocity viny, osamělost, alkoholismus a dokonce i nemoci. Workshopu se účastní vždy skupina (většinou vzájemně neznámých) lidí, z nich každý si postupně staví konstelaci svojí rodiny, přičemž jednotlivé členy zastupují vybraní účastníci sezení. Ostatní členové rodiny se konstelace fyzicky nemusí účastnit, konstelace nám přesto umožní uvědomit si pozadí a příčiny našich vztahů, byť jsou zasunuté hluboko v nevědomí.
Mylné představy
Častou mýlkou bývá představa, že konstelace mají něco společného s amatérským divadelním představením, že pro účast potřebuji nějaké specifické vlohy. Nebo, že se jedná o jakési okultní detektivní pátrání. Popřípadě, že mi pomůžou pouze v případě vztahových potíží. A konečně (koneckonců jako u každé seberozvojové metody), že za mě vyřeší v životě něco, co musím udělat sám.
Osvěta
Za nejsrozumitelnější cestu, jak efekt konstelačních workshopů osvětlit, považuji konkrétní příběhy (kazuistiky) mých klientů. Na jejich příbězích vidíme, co konstelace dokáží iniciovat a jakým konkrétním způsobem se to dokáže promítnout do života klienta.
Kazuistika: Umění odejít
Klientem je Miloš, manažer středního věku, v rozvodovém řízení se dvěma dospívajícími dětmi 16 a 18 let. Již několik let trpěl nefunkčním vztahem (popisovaným slovy „naše cesty se zcela rozešly“). Jednalo se o dlouhodobý vztah, založený v mládí z velké vzájemné lásky. Manželství bylo uzavřeno po několikaleté známosti, bezprostředním popudem bylo těhotenství. Ještě před svatbou však žena samovolně potratila. V manželství se pak narodily dvě zdravé děti.
Klient hodnotí svoji situaci jako velmi frustrující. Cítí se svázaný, nejistý se správně rozhodnout. Na nějaké úrovni ví, jak se zachovat, bojí se ale ten krok udělat. Život, který žije mu nepřipadá radostný, musí stále na svoji situaci myslet. Přestože formálně v době konání konstelace již podal žádost o rozvod, tak trpí pochybnostmi o správnosti svého rozhodnutí a zejména výčitkami vůči dětem.
Do konstelace jsem postavil zástupce za klienta, jeho (dnes již bývalou) manželku, jejich první (nenarozené) dítě, obě stávající děti a tchyni (matku manželky). Pohyby a projevy zástupců neměly takřka žádnou dynamiku. Byla cítit ztrnulost a jakási zatuchlost. Nikomu nebylo v prostoru dobře, nikdo však neměl zřetelné projevy (ani emoční, ani fyzické). Nikdo nebyl připraven cokoliv udělat, aby se jejich situace zlepšila.
Již na počátku konstelace bylo zřejmé, že aktuální příběh se netýká (resp. nedotýká) nijak podstatně ani tchyně, ani nenarozeného dítěte. Pohybů (ani jiných projevů) postavených zástupců bylo minimálně a byly pozvolné a těžké. Ustálily se v konfrontačním postoji zástupce klienta čelem k jeho ženě. Obě děti byly na blízku a pozorovaly co se beze slov odehrává mezi jejich rodiči. Bylo vidět, že je tíží zodpovědnost za to co vidí. Jedno dítě nakonec vzalo klienta za ruku, druhé chvíli váhalo a pak přišla k němu také. Klient zůstal ve stejném postavení prosti své manželce, nicméně atmosféra se podstatně změnila. Bylo vidět, že se všem ulevilo a napětí polevilo.
Jak zástupce, tak po výměně samotný klient konstatoval, že se cítí mnohem lépe, zažívá pocit síly a schopnosti pohnout se z místa. Tento pocit si klient z konstelace odnášel.
Feedback: Bezprostředně po konstelaci došlo v životě klienta k viditelným změnám. Nebyl schopen řešit patovou situaci a setrvával v napětí. Asi dva měsíce po konstelaci trávila rodiny víkend na chalupě, kde došlo mezi klientem a jeho ženou k roztržce. Klient se rozhodl z chalupy odjet. Děti odjely s ním. Poprvé byl schopen s nimi otevřeně hovořit o situaci, ve které se nachází a ujistil je přestože si už s jejich matkou nerozumí a nebudou spolu dále žít, tak že to nic nemění na tom, že oba je mají rádi a zůstávají jejich rodiči. Děti to přijaly s pochopení a s úlevou. Po rozhovoru se vrátily na chlupu za matkou „protože to tak je spravedlivé“. Manželství bylo následně rozvedeno, klient vztah (který mu v minulosti dal i mnoho dobrého) svým osobním rituálem uzavřel a vešel do nové etapy svého života.
